Rada do začátku? Vnímej se jako jedinečná osobnost a nestylizuj se do druhých "úchyláků".). Každý má svoji cestu. Můžeš se dívat "kolem sebe", sledovat jací druzí jsou, jak oni vnímají D/s, co oni mají rádi, ale ber to jen jako důkaz rozmanitosti. Ne jako návod kdo jsi ty, co se ti má líbit, nebo co máš dělat.
Uctivý pozdrav skládám Pánovi k nohám....
Cituji Vás.:"I když jen tak ležím, tak chci, aby mě ona cítila jako Pána. To mě bavit nepřestane. "
Můj Pán je též takový a to mne k němu poutá...
Tak mi ta Vaše věta zarezonovala srdíčkem...ach...
Ráda bych se zeptala, pokud mohu, jako úplná začátečnice jak dál...Dostala jsem naplácáno a přijala jsem Pána...
Ani vůbec nevím jestli jsem submisivní...???
Co cítí taková běžná subinka?
Nevím vůbec jak to chodí....co v sobě objevím, to ještě nevím....
Jen jsem z toho trochu zmatená...
Přišlo to tak náhle...
Cítím, že kdesi v hloubi mám potřebu vnímat to "zhoupnutí" mezi tím, když přijímám nadvládu a tím, když si mě např.: Pán přitáhne v posteli k sobě a něžně mne obejme...
Asi nějaké velké brutality by na mě byly moc a z toho mám tak trochu strach... Co mě čeká dál...
Měla jsem hrozný strach z rákosky a pro mne stále nepochopitelně...při výprasku, že to nebolí....každý úder se uvnitř mého těla promění v něco krásného, jakoby součást vesmíru a cítím se šťastná...
Láskyplná Pánova trestající ruka....každý její dopad na můj zadeček je tak plný lásky...
Toužím přijímat vůli Pána a být pro jeho potěšení, plnit co přikáže...
ale cítím, že co to pro Něj dělám, je vlastně pro sebe...pro mne samotnou... Pokud Pán přikáže něco, pro co musím přestoupit své hranice, tak mne to těší, těší mne vědomí, že jsem to dokázala.
Tak jsem na pochybnostech jestli jsem submisivní...nebo jen nejistá :O)
Měl by jste pro mne nějaké rady do začátku?
Čemu věnovat pozornost sama v sobě...
A co vlastně těší Dominanta...
Ráda bych ho něčím překvapila...
S pokorou děkuji za radu...
Aneli
Nikoho nesoudím. Jen říkám, že je třeba rozlišovat. Pro někoho existuje volba, pro někoho ne. Např. já ke svému štěstí a naplnění nepotřebuji život v D/s vztahu. Jsem masochistka, jsem submisivní, ale dokážu se plně realizovat i ve "vanilkovém" vztahu. Ale existují lidé, kteří ke svému sexuálnímu i jinému uspokojení BDSM striktně potřebují. A v tom je rozdíl.
Omlouvám se, že nebudu romantická, ale pro někoho je BDSM příjemná kratochvíle, rozptýlení atd. Mno a pak máš úchyly, kterým se bez toho prostě nepostaví...
Takže pokud mu to pár let nechybělo, asi je na malinko jiném břehu ;)
Rada do začátku? Vnímej se jako jedinečná osobnost a nestylizuj se do druhých "úchyláků".). Každý má svoji cestu. Můžeš se dívat "kolem sebe", sledovat jací druzí jsou, jak oni vnímají D/s, co oni mají rádi, ale ber to jen jako důkaz rozmanitosti. Ne jako návod kdo jsi ty, co se ti má líbit, nebo co máš dělat.
Uctivý pozdrav skládám Pánovi k nohám....
Cituji Vás.:"I když jen tak ležím, tak chci, aby mě ona cítila jako Pána. To mě bavit nepřestane. "
Můj Pán je též takový a to mne k němu poutá...
Tak mi ta Vaše věta zarezonovala srdíčkem...ach...
Ráda bych se zeptala, pokud mohu, jako úplná začátečnice jak dál...Dostala jsem naplácáno a přijala jsem Pána...
Ani vůbec nevím jestli jsem submisivní...???
Co cítí taková běžná subinka?
Nevím vůbec jak to chodí....co v sobě objevím, to ještě nevím....
Jen jsem z toho trochu zmatená...
Přišlo to tak náhle...
Cítím, že kdesi v hloubi mám potřebu vnímat to "zhoupnutí" mezi tím, když přijímám nadvládu a tím, když si mě např.: Pán přitáhne v posteli k sobě a něžně mne obejme...
Asi nějaké velké brutality by na mě byly moc a z toho mám tak trochu strach... Co mě čeká dál...
Měla jsem hrozný strach z rákosky a pro mne stále nepochopitelně...při výprasku, že to nebolí....každý úder se uvnitř mého těla promění v něco krásného, jakoby součást vesmíru a cítím se šťastná...
Láskyplná Pánova trestající ruka....každý její dopad na můj zadeček je tak plný lásky...
Toužím přijímat vůli Pána a být pro jeho potěšení, plnit co přikáže...
ale cítím, že co to pro Něj dělám, je vlastně pro sebe...pro mne samotnou... Pokud Pán přikáže něco, pro co musím přestoupit své hranice, tak mne to těší, těší mne vědomí, že jsem to dokázala.
Tak jsem na pochybnostech jestli jsem submisivní...nebo jen nejistá :O)
Měl by jste pro mne nějaké rady do začátku?
Čemu věnovat pozornost sama v sobě...
A co vlastně těší Dominanta...
Ráda bych ho něčím překvapila...
S pokorou děkuji za radu...
Aneli
Nikoho nesoudím. Jen říkám, že je třeba rozlišovat. Pro někoho existuje volba, pro někoho ne. Např. já ke svému štěstí a naplnění nepotřebuji život v D/s vztahu. Jsem masochistka, jsem submisivní, ale dokážu se plně realizovat i ve "vanilkovém" vztahu. Ale existují lidé, kteří ke svému sexuálnímu i jinému uspokojení BDSM striktně potřebují. A v tom je rozdíl.
To je v pořádku, já to chápu. Soudit přes internet je velmi snadné.
Bohužel sis nikdy nenašla čas ani v reálném životě se se mnou, natož s mým přítelem sejít.
Omlouvám se, že nebudu romantická, ale pro někoho je BDSM příjemná kratochvíle, rozptýlení atd. Mno a pak máš úchyly, kterým se bez toho prostě nepostaví...
Takže pokud mu to pár let nechybělo, asi je na malinko jiném břehu ;)