Původně jsem chtěla napsat článek jinak. Měl být o tom, že i dominanti by se měli chovat slušně a úctu, kterou vyžadují, by si měli zasloužit. Jenže když to tak vezmu, není to pravda.
Ano, dominance nespočívá v tom, že domík nepomůže subince s těžkým nákupem, nebo ji nepustí do dveří. Ale na druhou stranu, dominantovi ráda odpustím značnou míru samolibosti. Odpustím mu i to, že na mě kašle a že jsem to já, kdo musí přijít a usilovat o jeho přízeň.
Čím to je? Co mě nutí vzhlížet k někomu, kdo není vzorem všech ctností?
Podle mě je to charisma. Pán má mít prostě něco, co ho činí Úžasným. Je to jeho individuální kouzlo. Vyzařuje z něj prostě něco, kvůli čemu před ním chci padnou na kolena.
Ne, Pán není éterická bytost. Nevznáší se na obláčku, prdí a krká asi tak jako každý. I jeho metabolismus funguje obvyklým způsobem a strava, kterou pojídá, se v jeho útrobách nemění na motýlky.
Přesto toužím pokleknout k jeho nohám a stulit se v jeho bezpečném obětí. Přesto vím, že Pán si zaslouží moji úctu. I přes to, že si ji nijak aktivně zasluhovat nemusí.
Jaký na to máte názor vy? Má si pán zasloužit přízeň subinky, nebo je to naopak?
Všichni máme samozřejmě
Všichni máme samozřejmě individuální názor, ale myslím, že máš v hodně věcech pravdu. Samozřejmě dělá asi každé subce radost, když jí domík podrží dveře, nebo donese k svátku nebo narozeninám růži, pozve na jídlo, a dělá další romantické pitomosti. Ale nemyslím si, že by subka tohle měla vyžadovat výměnou za úctu k němu. To je, jak jsi sama řekla, něco víc, něco, co mají jen někteří. :)
Podle mého by měl být
Podle mého by měl být Dominant určitě galantní, ne proto aby si někoho získal, ale protože je nad věcí, protože je někdo.
Ahoj všem kdo čtou tento
Ahoj všem kdo čtou tento blog........
Zabývám se touto problamatikou už cca 24 let a naučil jsem se že dominant je dominant subinka je subinka každý má 50% čili . Pokud nebude subinka nebude dominant a tak jsem se naučil, že si vážim subinek víc než domínantů a nebo domin - protože subinka musí mít větší odvahu se přiznat ke své submisivitě .Když jste na chatu at je to kdekoliv,vidíte desítky rádoby dominantůů a rádoby subinek.Nebudu přehánět, ale řeknu, sprostá slova a hrubost na chatu nedělá dominanta a ani néé dominu.Myslím, že mozek a srdce to je to co dominanta a dominu dělá a to samé platí o submisivních lidech.
Ahojky nemusíte se mnou souhlasit ale toto mne naučil život v D/s.
S tím naprosto souhlasím. Na
S tím naprosto souhlasím.
Na netu se může psát i tvrdit kdeco.
Myslím si, že ale i dominanti občas zjistí, jak na tom jsou, potkají-li svou subinku. Můj pán byl v dětství značně dominantní, ale s věkem to ustoupilo a nevěnovat tomu pozornost. Když potkal mě a já mu řekla, jak na tom už pár let jsem, objevil to znovu a ač se stále učí, učíme se oba a je to krásné.
Když člověk najde něco, co ho naplní a stále naplňuje, neustále se vyvíjí.
Toliko konec mým psychologickým názorům. :ODDD
Omlouvám se, že nebudu
Omlouvám se, že nebudu romantická, ale pro někoho je BDSM příjemná kratochvíle, rozptýlení atd. Mno a pak máš úchyly, kterým se bez toho prostě nepostaví...
Takže pokud mu to pár let nechybělo, asi je na malinko jiném břehu ;)
To je v pořádku, já to chápu.
To je v pořádku, já to chápu. Soudit přes internet je velmi snadné.
Bohužel sis nikdy nenašla čas ani v reálném životě se se mnou, natož s mým přítelem sejít.
Nikoho nesoudím. Jen říkám,
Nikoho nesoudím. Jen říkám, že je třeba rozlišovat. Pro někoho existuje volba, pro někoho ne. Např. já ke svému štěstí a naplnění nepotřebuji život v D/s vztahu. Jsem masochistka, jsem submisivní, ale dokážu se plně realizovat i ve "vanilkovém" vztahu. Ale existují lidé, kteří ke svému sexuálnímu i jinému uspokojení BDSM striktně potřebují. A v tom je rozdíl.
Na začátku vztahu s mým Pánem
Na začátku vztahu s mým Pánem to bylo tak, že jsem ho kontaktovala ze zvědavosti, nehledala jsem víc a to jsem rovnou napsala. Postupně se naše komunikace stala docela intenzivní a nakonec jsem se nechala přemluvit k setkání. On to asi bral tak, že do mne investuje trochu času a uvidí se a já, že se něco nového dozvím. A všechno se otočilo, když se na mne podíval, musela jsem sklopit oči a až do konce schůzky jsem se do těch jeho nedokázala podívat. Myslím, že to je přesně ta chvíle, kdy jsem se začala snažit já, do té doby jsem neměla přílišný zájem o něj ani o to být ovládána a najednou ano, chvíli mi trvalo, než jsem si všechno srovnala a zjistila, že opravdu stojím o jeho přízeň, ale to byla otázka asi dvou prvních setkání, kdy jsem byla v roli jeho subinky. A od třetího setkání se o přízeň snažím já, on si dělá, co chce a já to přijímám, někdy nadšeně, jindy z touhy sloužit a uspokojit...
Ještě bych dodala, že Pán se jako gentleman chová, což mě na veřejnosti někdy vzruší a fascinuje, když si uvědomím, jak se ke mně bude chovat za několik hodin v soukromí... Zkrátka mou přízeň, úctu má za to, že je, jaký je.
Ano,měl by si Pan zasloužit
Ano,měl by si Pan zasloužit přízen sve čubky,aby si ona mohla vážit sama sebe.Pak si možná uvědomí proč v takovém vztahu je a co jí naplnuje.
Takže subinka si sebe sama
Takže subinka si sebe sama začne vážit až potom, co se jí nějaký dominant začne vtírat do přízně a pokud s ním má dokonce vztah, uvědomí si, co ji naplňuje? To asi nebude zrovna žena, které je hodno si vážit :-).
Bože chraň mě před motivací
Bože chraň mě před motivací si něco u sub zasloužit a vybruš mi osobnost, které je třeba si vážit.
Myslím, že si Pán musí
Myslím, že si Pán musí subinku získat a jakmile si ji získá, ona by si ho měla předcházet, klečet mu u nohou, líbat mu boty, přijímat tresty, nastavovat se mu...
Co je to za nesmysl získávat
Co je to za nesmysl získávat si subinku?? Subina není nic než označení pro submisivní osobu ženského pohlaví. A submisivní tvor, ať už člověk nebo zvíře, se vyznačuje tím, že přijímá cizí vůli a podřizuje se jí. V tomto kontextu je výraz "získat si subinu" tak trochu mimo mísu ...
Musím reagovat na "získat si
Musím reagovat na "získat si subinu je tat trochu mimo mísu...".
U mě to fungovalo tak, že jsem "nějakýho chlapa" za Pána přijala. Ale proč jsem to udělala a proč právě jeho, je asi to, o čem se tu bavíme.
Tady nastupuje to charisma, povaha, jednání, přístup. Nejsem ten "druh", pro kterého je každý muž nadčlověk. Můj Pán si nejdříve získával moji důvěru, před první schůzkou jsem ani nevěděla, jestli On bude či nebude tím mým Pánem. Ale právě to, než k první schůzce dojde i to, jak proběhne, je asi to "získávat subinku".
V okamžiku, kdy jsem si před ním poprvé klekla a věděla jsem, že dělám přesně to, co dělat mám, toho "nějakýho chlapa" jsem přijala za Pána. A teprve tehdy se podřizuji cizí vůli, odevzdávám se a svěřuji druhému člověku.
To, že jsem submisivní, neznamená, že jsem retardovaná. A že automaticky přijmu každého dominantního muže za Pána.
Skutečná oddanost pramení právě z toho, že CHCI PATŘIT právě tomu svému Pánovi a pro jeho spokojenost udělát cokoliv.
Tulačka, plne suhlasim. Taky
Tulačka, plne suhlasim. Taky nejsem automaticky submisivni a oddana kazdemu dominovi. Taky nevim, cim to je, ze nektereho mam tendenci poslouchat a jineho zas ani naznakem. Zjistila jsem vsak, ze to neni vyzarovanim "na miste", protoze ono mnohokdy se pres pismenka ani netouzim seznamit blize.
Na druhe strane, co jsem si vsimla, nektery maji tzv. nevedomou aroganci, kreta aspon tedy mne moc pritahuje. Neni to vedome projevena arogance, ci sila a proto se nevtira, ale mam potrebu ji slepe nasledovat.
Přidat komentář